Můj příběh
„Vy musíte být tou změnou, kterou chcete vidět ve světě!“
Mahátma Gándhí
Do Kambodži jsem poprvé přicestovala v listopadu roku 2012 z Ho Či Minova Města ve Vietnamu, kde jsem byla na půlroční studijní stáži, a v rámci svých terénních výzkumů jsem měla možnost jihovýchodní Asii poznat nejen jako cestovatelka, ale jako studentka orientálních studií, kterou odjakživa svět Dálného východu zajímal mnohem víc než ten, do jakého se narodila.
Ihned na autobusovém nádraží jsem poznala Luckyho, mladého řidiče tuktuku, který se později stal mým hlavním spolupracovníkem a nejlepším kambodžským přítelem zároveň. Ukázal mi svou rodnou vesnici Bantayrersey, kde jsem si poprvé uvědomila, jaký luxus ve světě je napít se vody z kohoutku, rozsvítit si světlo nebo se vypravit ráno do školy. Pohledem do očí místních dětí jsem pocítila tak neuvěřitelný soucit s osudem Kambodžanů, že jsem se rozhodla udělat cokoli, abych mohla těmto dětem nějak pomoci.
Na dálku jsem zorganizovala sbírku školních potřeb, oblečení a hraček pro místní děti a v únoru roku 2013 jsme je s mojí maminkou dětem do vesnice Bantayrersey přivezly. Rozdaly jsme úplně všechno a posledních pár sešitů jsme nechaly u starosty vesnice, pana Chea Chi. Když jsme se ho poté ptaly, co by místní děti potřebovaly nejvíce, kdybychom se do Kambodži ještě někdy vrátily, tak odpověděl: "Víte, děti by nejvíce potřebovaly školu. Jen vzdělání jim může zajistit lepší budoucnost."
Asi nikdy nezapomenu na všechny ty pocity, které jsem v tu chvíli v sobě rozpoznávala. Nicméně do České republiky jsem se vrátila téhož roku v květnu, založila zde na základě pohádky o hvězdicích občanské sdružení a do konce roku vybrala všemi možnými způsoby potřebných 25 000 USD k výstavbě školy.
Pohádka o hvězdicích
Jeden starý muž se kdysi vydal na večerní procházku po mořském břehu.
Byl odliv a moře vyplavilo bezpočet velikých hvězdic, které zůstaly rozesety po celé pláži.
Vtom si stařec všiml chlapce, který na břehu sbíral hvězdice z písku a vracel je zpátky do moře.
„Proč to děláš?“ zeptal se ho.
„Příliv bude až ráno,“ odvětil chlapec. „Hvězdice by uschly.“
„Jen se podívej, kolik jich tu je,“ mávl starý muž rukou směrem k obzoru. „Ani kdybys sbíral celou noc, všechny nezachráníš. Myslíš, že to, co děláš, má nějaký smysl?“
Chlapec zamyšleně pohlédl na hvězdici, kterou právě držel v ruce. „Myslím, že zrovna pro tuhle to smysl má…“
Podle J. D. Bauma
Realizovat projekt výstavby školy v Kambodži jsem odlétala na konci ledna roku 2014. Lucky mezitím nechal zhotovit plány stavby známým architektem z hlavního města Phnom Penh. Pozemek pro vesnici získal od komunity mnichů pan starosta Chea Chi. Jelikož se jednalo o místo v posvátném komplexu buddhistických staveb, bylo zapotřebí vyjednat určité podmínky o následném provozu školy. Za odborného dohledu pana stavbyvedoucího, kterého doporučil pan Sarith z Cambodian School Project, začali obyvatele vesnice stavět místním dětem školu. Od února do června probíhaly každodenní intenzivní stavební práce a dnes stojí škola, kterou každoročně navštěvuje zhruba 100 dětí. Slavnostní otevření školy proběhlo 1. října 2014, kdy byl zároveň zahájen i první oficiální školní rok výuky na základní škole ve vesnici Bantayrersey.
Od té doby se do vesnice Bantayrersey snažím každý rok vracet a se slzami dojetí pozoruji radost s jakou se místní děti každé ráno do školy vypravují. Vidím pokroky, které díky naší pomoci dělají a pozoruji, jak neuvěřitelným způsobem může vzdělání dětem v Kambodži změnit život. Kambodža je země s krutou (velmi nedávnou) minulostí, ale zároveň neuvěřitelně čistým způsobem myšlení místních lidí. Zamilovala jsem se do ní natolik, že nenacházím slova, abych přesně vystihla, jak blízká a vzácná mi tato země je. Při našich návštěvách děti učíme mnoha věcem, ale mnohé se z jejich povahy se učím hlavně já sama. S oblibou říkám, že projekt výstavby školy v Kambodži byl tou největší školou zejména pro mě.
Výstavbou školy ve vesnici Bantayrersey ale tato spolupráce zdaleka neskončila, naopak začala a rozrostla se ve svou nynější formu pokračování, kdy pomocí školních stipendií pomáháme místním dětem být mnohem blíže svým vlastním snům. A možnost realizovat tyto sny kambodžských dětí máte v současnosti i vy. Občanské sdružení „Hvězdice“ má za cíl všemi možnými způsoby shromážďovat finanční prostředky potřebné pro výstavbu škol, podporu vzdělání a pomoc ve věci sociálního zabezpečení dětí v Kambodži. Věřím, že mnoho z nás všech uvěří, že pomoc zrovna těmto konkrétním dětem smysl opravdu má.
Děti v Kambodži se staly součástí mého života a pevně doufám,
že budou (alespoň kouskem) součástí života i vás všech v České republice, kteří se aktivně podílíte nebo budete podílet na podpoře vzdělání místních dětí jakýmkoli způsobem. Pokusme se postavit lhostejnosti v nás k osudu kambodžských dětí a dejme těmto dětem naději na lepší budoucnost. Pojďme začít u sebe a buďme tou změnou, kterou uvidíme pak všude ve světě. Pomáháme zemi s jednou z nejtěžších historií na světě. Pokuste se i vy dát těmto srdečným lidem prostor k tomu, aby nechali temnou minulost za sebou a obrátili se k nové a lepší budoucnosti.
Jménem svým i jménem všech Kambodžanů budu moc vděčná za jakoukoliv formu Vaší pomoci. Ať už mohou přispět ve formě sponzorských darů Vaše firmy nebo můžete libovolnou částkou přispět Vy sami, nebo můžete pomoci úplně jinak, udělejte to. Já osobně ručím za to, že Vaše peníze se dostanou na místo, kde jsou opravdu potřeba a mají skutečný smysl.
Veronika Pospíšilová
